Anna Luňáková
„Larvální stádium básně“

 

V tomto příspěvku jsem se chtěla se čtenáři podělit se svou zkušeností psaní. Psaní totiž, jako všechno, prochází permanentní proměnou. Ať už ve vztahu k samotnému obsahu, vztahu pisatele k napsanému, vztahu čtenáře ke čtenému… k těm nejlepším knihám máme tendence se vracet. A ty nejlepší knihy často bývají ty, které nás nějak zasáhly. I poezie má v sobě zásah. Zásah, který nutně nemusí být zraněním. Když poezie vzniká, píše se a je psána, je to vždy plné hledání. Snažila jsem se k poezii napsat komentář, nebo výklad. Ale místo toho, vznikala další a další poezie…

Snad to nevadí.

 

26. 11. 2017, 15:24

Někdy nechávám usínat Slunce
a stopy dne se zatřpytí.
Je rozdíl, mezi tajemstvím
a nepřítomností.

Poezie je pro mě hudba, jejíž tváří je jazyk.

Jazyk který viděl, jak poezie vypadá, když spí, aniž by musel být zamilován.

Viděl ji na kolenou. Viděl ji, když vítězila proti všem a pořád byl zde, i když třeba nepřítomen v oněmělé chvíli, ze které se ona následně narodí.

10. 12. 2017, 15:08

Světlo mizí
mihotavé stopy dne nad strání,
přichází rozdíl mezi tajemstvím
a nepřítomností.

Vztah jazyka k poezii je srovnatelný s pohledem lékaře na osobu připoutanou na lůžko; práce která cítí svou roli prostředníka mezi lhostejností a spásou.

05. 01. 2018, 0:48

Světlo je
mihotavou stopou dne nad strání,
přichází rozdíl mezi tajemstvím
a nepřítomností.

V posledku je to jazyk, který o sobě ví a který se ochotně překračuje k melodičnosti.

21. 01. 2018, 22:57

Někdy i Slunce usíná
a stopy dne se zatřpytí…
Kdosi stojí mezi tajemstvím
a nepřítomností.

 

 

18. 02. 2018, 20:10

světlo
mihotavé stopy dne
tajemství
nebo nepřítomnost ?
rozdíl vášně a opuštění

Melodie, rytmus to je realizovaný vztah mezi jazykem a tělem.

Posledním měřítkem pravdivosti je bránice.

11. 09. 2018, 17:52

světlo
mihotavé stopy dne
stráň
tajemství
rozdílem samoty
s vášní

Konečně hlas, svádivý zvuk a zvuk svádění, je víc než hra významů, pole napětí nebo síla diference. Slovo, pokud se vůbec zformuje, nemá sílu ani tvrzení ani informace, je slabé.

28. 10. 2018, 12:59

světlo
mihotavé stopy dne
stráň
tajemství

Svou křehkostí však chrání své vlastní ostatky, které jako by vždy již čekaly na vynesení z domu.

07. 03. 2019, 15:57

tajemství je rozdíl mezi samotou a vášní

10. 05. 2019, 10:57

světlo
tajemství
rozdíl mezi samotou
a skrývanou vášní

Je to… revolta?

13. 07. 2019, 17:34

světlo
mihotavá stopa dne
stráň
rozdíl mezi osamocením
a samotou

Revolta jako výsostné gesto stojící na hranici hudebního, jazykového, tělesného a politického vyjádření; revolta je tím co poezii provokuje a čím se poezie stává.

01. 05. 2020, 00:21

světlo
mihotavá stopa dne
stráň
rozdíl mezi osamocením
a samotou
mezi tajemstvím
a záhadou
mezi plamenem
a skrývanou vášní

„Ty jsi dokonalý“, řekl by někdo básníkovi.

„Já? Ne. Jsem smrtelný,“ odpověděl by, „ale dílo, dílo je…“

 

Pozn. aut. Konečná podoba vyšla v knize Jen ztratím jméno, Malvern, 2020.

 

 

Anna Luňáková (*1993)
Vystudovala filosofii na Filosofické Fakultě Univerzity Karlovy v Praze, v současné době je tamtéž doktorandkou a věnuje se literatuře. Zatím publikovala dvě knihy, román Tři (2020) a básnickou skladbu Jen ztratím jméno (2020). Věnuje se také překladu z francouzštiny (Dopis pro D., 2021) a portugalštiny. Tvoří autorská představení (např. Bohemia, uvedena roku 2018 v Paříži, Elevace 2018 v Casablance, Přeslice 2019 v Setúbalu nebo Odposlech 2020 v Malovicích. Poslední zmiňované představení – Odposlech –  vzniklo již pod nově vznikajícím uskupením HERONS VECTOR, jehož je spoluzakladatelskou, spolu s Jakubem Štouračem a Ondřejem Maclem. Mj. je také spoluzakladatelkou otevřené platformy Nothing is a problem here, která pořádá autorské čtení, happeningy a kabarety.